|
 |
Historie Draženova (1/11)
|
Dr.
Vogeltanz
 Nejzápadněji
položenou historickou vesnicí dolního Chodska je Draženov.
Třebaže je obcí nepochybně starší - název pochází pravděpodobně
od "lidí Draženových", tedy obyvatel snad původně Draženova
dvorce - první písemná zmínka se nachází podobně jako u ostatních chodských
vesnic v opisu privilegia krále Jana Lucemburského z r. 1325. Draženovití
pak sdíleli obdobné osudy jako jejich bližší i vzdálenější krajané na
celém Chodsku, včetně let tíživých, kdy byly oklešťovány jejich svobody
a dáváni do zástav vrchnosti šlechtické či městské. Jednou z nejranějších
byla zástava Oldřichu z Miřkova v r. 1388. Závažnější a mnohem dramatičtější
ovšem už byly spory chodských vesnic se Švamberky, vlivným rodem majícím
državy v jižních a západních Čechách. Ti vstoupili do historie nejen Draženova
o necelé století později za vlády jagellonské v r. 1482. Tehdy za oslabení
ústřední královské moci Chodové jako poddaní koruny byli Švamberkům dáni
do zástavy poprvé a na celých devadesát let. Na počátku šestnáctého století
byli dokonce příslušníci pronásledované Jednoty bratrské pocházející z
Chodska na rozkaz pánu ze Švamberka zajati a upáleni v Boru u Tachova,
tenkrát Švamberském sídle. Nespokojenost a spory mezi vrchností a chodskými
sedláky byly ovšem ve zmíněném století časté, třebaže už nedocházelo k
tak tragickým koncům. Jednalo se tehdy o svízelné záležitosti hospodářsko-právní
povahy jako bylo stanovení výše a způsobu robot a dávek, držení polností
a lesů aj..
 Draženov
byl tehdy v r. 1531 osadou poměrně malou, s 22 osedlými, jejichž počet
se zvýšil o necelé půlstoletí (1574) pouze o 1 obyvatele.
Tíživé švamberské období skončilo vyplacením ze zástavy
1572. Toto datum bylo ostatně posledním vítězstvím chodských sedláků v
jejich zápase s vrchností a v tehdejší jejich delegaci u komorního soudu
v Praze je uveden i draženovský rodák Tomáš Halířek. Nicméně z úspěchu
se Chodové dlouho netěšili, protože za sedm let - 1579 - dostali nové
zástavní pány, tentokrát královské město Domažlice.
S novým stavem se pochopitelně opět nesmířili, protože
spory s domažlickými měšťany byly neméně sveřepé jako s pány s labutí
v erbu. Majitelé domu a živností z města na Zubřině např. požadovali sice
spíše symbolickou dávku ve formě tzv. odvodu zajíců (v r. 1590) , ze které
na Draženov připadal jen jeden zajíc (stejně museli odvádět lhotští a
mrákovští, u dalších vsí to bylo více - po dvou kusech) , ale hrdost chodských
sedláků přesto byla ponížena. Obvyklejší a obsažnější ovšem byly poddanské
povinnosti a dávky, do kterých spadaly zejména fůry.
|
|
|
Dokumenty
a informace z úřadu
