Historie Draženova (1/11)
 Dokumenty a informace z úřadu Jak se k nám  dostanete:   
  
spojení autobusy
automapa
















Historie Draženova (1/11)
Dr. Vogeltanz

   Nejzápadněji položenou historickou vesnicí dolního Chodska je Draženov.
   Třebaže je obcí nepochybně starší - název pochází pravděpodobně od "lidí Draženových", tedy obyvatel snad původně Draženova dvorce - první písemná zmínka se nachází podobně jako u ostatních chodských vesnic v opisu privilegia krále Jana Lucemburského z r. 1325. Draženovití pak sdíleli obdobné osudy jako jejich bližší i vzdálenější krajané na celém Chodsku, včetně let tíživých, kdy byly oklešťovány jejich svobody a dáváni do zástav vrchnosti šlechtické či městské. Jednou z nejranějších byla zástava Oldřichu z Miřkova v r. 1388. Závažnější a mnohem dramatičtější ovšem už byly spory chodských vesnic se Švamberky, vlivným rodem majícím državy v jižních a západních Čechách. Ti vstoupili do historie nejen Draženova o necelé století později za vlády jagellonské v r. 1482. Tehdy za oslabení ústřední královské moci Chodové jako poddaní koruny byli Švamberkům dáni do zástavy poprvé a na celých devadesát let. Na počátku šestnáctého století byli dokonce příslušníci pronásledované Jednoty bratrské pocházející z Chodska na rozkaz pánu ze Švamberka zajati a upáleni v Boru u Tachova, tenkrát Švamberském sídle. Nespokojenost a spory mezi vrchností a chodskými sedláky byly ovšem ve zmíněném století časté, třebaže už nedocházelo k tak tragickým koncům. Jednalo se tehdy o svízelné záležitosti hospodářsko-právní povahy jako bylo stanovení výše a způsobu robot a dávek, držení polností a lesů aj..
   Draženov byl tehdy v r. 1531 osadou poměrně malou, s 22 osedlými, jejichž počet se zvýšil o necelé půlstoletí (1574) pouze o 1 obyvatele.
   Tíživé švamberské období skončilo vyplacením ze zástavy 1572. Toto datum bylo ostatně posledním vítězstvím chodských sedláků v jejich zápase s vrchností a v tehdejší jejich delegaci u komorního soudu v Praze je uveden i draženovský rodák Tomáš Halířek. Nicméně z úspěchu se Chodové dlouho netěšili, protože za sedm let - 1579 - dostali nové zástavní pány, tentokrát královské město Domažlice.
   S novým stavem se pochopitelně opět nesmířili, protože spory s domažlickými měšťany byly neméně sveřepé jako s pány s labutí v erbu. Majitelé domu a živností z města na Zubřině např. požadovali sice spíše symbolickou dávku ve formě tzv. odvodu zajíců (v r. 1590) , ze které na Draženov připadal jen jeden zajíc (stejně museli odvádět lhotští a mrákovští, u dalších vsí to bylo více - po dvou kusech) , ale hrdost chodských sedláků přesto byla ponížena. Obvyklejší a obsažnější ovšem byly poddanské povinnosti a dávky, do kterých spadaly zejména fůry.

 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 
 ©2001 E-VISION Webdesign