z Chodova, R. Knopf z Klenčí, J. Přibek z Klíčova, J . Květoň z Chodské Lhoty, J. Vondraš z Mrákova, M. Knížek ze Stráže, P. Hartl z Tlumačova, Š. Knopf z Postřekova, F. Rudleman z Pocinovic, M. Vondrovic z Újezda, J. Červený z Bořic, J. Kubíček z Havlovic, J. Gruber z Chrastavic, J. Landkammer z Luženic, J. Sladký z Luženiček, J. Váchal z Milavče, V. Vondrovic z Nevolic, J. Hinterholzinger z Pasečnice. J. Riederer z Pece, J. Příbek z Petrovic, J. Svačina ze Sedlic, J Kupilík ze Spáňova, A. Císler z Trhanova a konečni hostitel draženovský starosta J. Vít. Jako další hosté byli pozváni plukovník Bohumil Bloček, velitel pěšího pluku č. 19 podplukovník Jan Potměšil, Dr. Josef Franěk, zástupce okresního úřadu v Domažlicích M. Rádl, starosta města Domažlic a J. Paroubek, učitel a malíř z Domažlic.
   Slavnostní úvod otevřel J. Vít, který přivítal své krajany a hosty a předal slovo svému mrákovskému kolegovi J. Vondrašovi. Ten připomněl historický význam společného setkání na památné rychtě s odkazem na jednání slavných předků. Účastníci jednání pak svými podpisy na diplomu potvrdili odhodlání bránit republiku. Při této příležitosti byl čestným občanem okresu a města Domažlic jmenován tehdejší premiér Dr. Milan Hodža.
   Další část oslav probíhala za účasti nejširší veřejnosti z blízkého i vzdálenějšího okolí na nedalekém Hrádku dne 3. července. Přes nepřízeň počasí zde bylo přítomno kolem osmnácti tisíc účastníků. Po příjezdu předsedy vlády, který krátce před tím vykonal v Domažlicích přehlídku čestné roty a v kasárnách Jana Sladkého Koziny a s důstojníky 6. hraničářského praporu "Sibiřských úderníků", představiteli města a okresu včetně výše zmíněných starostů poobědval. Byly připnuty stuhy jak na historický chodský prapor, tak na prapor hraničářů domažlické posádky.
   Opět následovaly slavnostní proslovy a národopisný program. Dr. Hodža tehdy zůstal do večeře, třebaže v této době probíhal i podobně manifestační všesokolský slet v Praze. Premiér se účastnil sletu následujícího dne.
   Ale za několik týdnů přišlo pro republiku vyvrcholení dramatického období, které mělo zejména na kraj pod Čerchovem osudný dopad.
   V průběhu září - 13. toho měsíce - byli opět povoláni vojáci k tehdy utvořeným pohotovostním útvarum Stráže obrany státu (SOS), v nichž byli mimo armádu zastoupeni i policie, četnictvo a příslušníci finanční stráže ve smíšených družstvech a hlídkách v exponovaném pohraničním prostoru. Velitelství SOS bylo v Draženově v budově nově vybudované četnické stanice. 22. řáoí znovu nastoupily vojenské jednotky do obranných postavení v katastru obce a v dalších místech stejně jako tomu bylo v květnové mobilizaci. Zářijová mobilizace byla vyhlášena o den později a Draženov poslal tehdy na obranu republiky jednadvacet mužů mimo vojáky již tehdy stojící v aktivní službě.
   V nastalém napjatém očekávání válečného konfliktu lidé schovávali cennější věci na bezpečných úkrytech a dělali si zásoby nejnutnějších potravin. Za týden přišla tvrdá rána se šokující zprávou o výsledku mnichovské konference.
   Následky osudného usnesení pocítil také Draženov. Dne 10. října byly stahovány vojenské, četnické i policejní jednotky ze svých postavení v rámci SOS a za dva dny vstoupili do sousedního Ždánova první vojáci v šedozelených uniformách německé wehrmacht. Nadiktované hranice byly vytýčeny mezi Ždánovem a Hrubkem a nová linie státního rozdělení tehdy byla posunuta po obvodu katastru obce Draženova ke státní silnici na Horšovský Týn. Smutného čtyřiadvacátého listopadu se rozeznily zvony na násilně rozděleném Chodsku a téhož dne na rozcestí do Klenčí a Postřekova byly postaveny závory.
   Dobrá Voda už byla v německém záboru, obraz Chodské madony byl převezen na obecní úřad do Draženova. Přesto bylo záhy jednáno o revizi hranic v prostoru tohoto poutního místa a hranice byla později posunuta.
   Období druhé republiky skončilo nacistickou okupací 15. března 1939. Předzvěst války znamenaly četné kolony německých vojenských vozidel projíždějících toho léta Draženovem. Po vypuknutí války přišel přídělový systém a následovaly těžké doby hitlerovského útlaku se všemi důsledky, známými ostatně v celém tzv. protektorátě. Nacistické perzekuci a následkům války padlo za oběť šest mužů spjatých s Draženovem, jejichž jména po osvobození přibyla na známý draženovský pomník padlým: Václav Beneš, Josef Jahn, Martin Klug, Pavel Paidar, Štěpán Přibek, a Ondřej Vít.
   Druhá světová válka pro Draženov skončila 5. května 1945, kdy půl hodiny po poledni vpochodovali do obce američtí pěšáci, nadšeně vítaní draženovskými obyvateli.
   Po válce osídlili draženovití sousední bývalé německé obce, především Ždánov, Hrubek, dále Pařezov, Březí, Meclov a Otov.
   Následné politické a společenské změny v Československu znamenaly v zemědělském Draženově založení JZD v roce 1949, později sloučeného se Ždánovem (v roce 1960) i s Luženicemi a Újezdem (1975) v jeden hospodáoský komplex. V komunálním místním dění bylo navázáno na elektrifikaci obce z počátku roku 1939 po patnácti letech v roce 1954 postupným rozšířením inženýrských sítí - zprvu kanalizací, vodovodem v roce 1980-1983 a ještě před tím pokrytím komunikací asfaltovým kobercem v roce 1965. V souvislosti s vybudováním obchvatu po silnici I/26 v roce 1994 byla postavena čerpací stanice KMG spol. s r.o. a spedice (dokončena 1997). Plynofikace obce byla zahájena v roce 1998. Vedle toho se v posledních desetiletích značně změnila tvářnost obce výstavbou bytových jednotek, požární zbrojnice i kulturních zařízení, nicméně přesto zůstávají draženovití nadále sebevědomě zakotvení v bohaté historické tradici své obce.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10