Obec Draženov - Historie (2/11)

Z Draženova mělo být do sousedního města dodáváno po třech fůrách a každá pak v ceně sedmi grošů. Ale sedláci v Draženově si zřejmě hospodařili i po svém - a nepochybně tak tomu bylo i v dalších vsích - neboť v r. 1608 byly ryby z výlovu rybníku proti vůli města dodány jinam, než požadovali domažličtí konšelé.
V Čechách se v této době situace postupně dramatizovala a po bouřlivých událostech souvisejících s vydáním majestátu Rudolfa II. a tzv. pasovském dobrodružství na počátku r. 1611 přišly osudné měsíce a roky stavovského povstání (1618-20). Chodský venkov se jako celek ovšem na stranu vzbouřených stavů nepostavil, ačkoliv o podporu své věci jej naléhavě žádali nejen stavovští direktoři, ale i město Domažlice, které stálo na straně protihabsburské koalice od samého počátku. Přesto očekával Draženov a další chodské vsi po bělohorské bitvě stejný úděl jako ostatní oblasti Českého království. Již v r. 1622 hodlal své nově získané dominiumse sídlem v Horšovském Týně zaokrouhlit o chodské vsi jeho nový majitel Maxmilián z Trautmannsdorfu. Zároveň ovšem projevil zájem i císařský obrist (plukovník) Kratz ze Scharffensteina. Až do poloviny třicátých let sedmnáctého století tedy panovala na Chodsku právní nejistota,

poté vesnice připadly Wolfu Lammingenovi z Albenreuthu.
Další historie nejen Draženova probíhala tak, jak je známo z historických pramenů a do značné míry z krásné literatury, především ze známých Jiráskových Psohlavců.
První pobělohorský katastrální soupis známý jako Berní rula a sestavený v r. 1654 udává pro obec Draženov 54 hospodářů. Uvedený pramen ovšem poskytuje mimo informace hospodářské povahy (výměru pozemků, počet hospodářských zvířat a podobně) i svého druhu údaje rodopisné, které jsou i staršího data. V Draženově, jako ostatně i v ostatních chodských vsích, bylo a dosud je obvyklé pojmenování "po chalupě", vedle samozřejmě úředního příjmení. Zásluhou pana Václava Sladkého, řídícího učitele a známého regionálního rodopisného badatele, rodově spjatého právě s Draženovem, se dochovala v ucelené podobě a v chronologickém vývoji četná příjmení, přezdívky a názvy usedlostí nejen v Draženově. Obvykle přijímal za svůj název gruntu příchozí nový hospodář, méně obvyklé bylo užívání příjmení nebo přezdívky nově příchozího. Ostatně tomu tak bylo na celém dolním a horním Chodsku a nejčastější pojmenování usedlosti i jejích obyvatel bylo podle křestního jména pravděpodobně prvního sedláka na statku nebo v chalupě usedlého. Tradice pak sahá až hluboko do šestnáctého století. Pan řídící Sladký vychází mj. také z vědeckého výzkumu docenta Františka Roubíka, který se v rozsáhlém a dosud nepřekonaném díle "Dějiny

Chodů u Domažlic" právě osobními jmény obyvatel chodských vesnic zabýval. A tak mnohá jména "po chalupě", zaznamenaná v dobových pramenech před takřka 450 léty, jsou živá v Draženově - a pochopitelně i jinde na Chodsku - až do současnosti. Pro nejstarší období šestnáctého století jsou v obci uvedena následující příjmení: Drastil, Halířek, Hana, Havran, Havráník, Hlaváč, Holub, Hrubý, Jakubec, Karban, Koštánek, Nový, Ondraš, Ondrášek, Parůžek, Pavlovic, Pernář, Polák, Podestát, Řepa, Staněk, Stodola, Špalík, Špenkovic, Švajcr, Tábor, Tuma, Tumar, Vosmík. Do současnosti či doby nedávné, tj. do poloviny tohoto století, se zachovala, byť již za staletí v pozměněné formě, jako příjmení či přezdívky jejich značná část. Tak lze v Draženově opět najít Drastila, Halířka, Hánu, Holuba, Hrubýho, Jakubše, Karbana, Košťálka, Vondraše, Pelnáře, Poláka, Podestáta, Tábora. Později k těmto původním přibyla jména další jako: Mašek, Sedláček, Honza, Michal, Selnar, Touš, Švec, Řezáček, Krysl, Heljáš, Jiřík, Sola, Matouš, Fronk.

1 3 4 5 6 7 8 9 10 11