Historie Draženova (3/11)
 Dokumenty a informace z úřadu Jak se k nám  dostanete:   
  
spojení autobusy
automapa
















Historie Draženova (3/11)
   Četné rody tedy přežily tvrdé časy třicetileté války a v letech následujících i dramatické vyvrcholení chodské pře s vrchností.
   Z draženovských rodáků těchto časů vyniká svým mravním postojem osobnost rychtáře Kryštofa Hrubého, který se řadí spolu se svým mladším druhem Janem Sladkým řečeným Kozina k předním postavám tragického zápasu s nelítostnou vrchností.
   Kryštof Hrubý (Hrubej nebo také Hrubey) se narodil na statku číslo popisné 2 v r. 1639 a jeho soukromý i veřejný život je do r. 1692 celkem neznám, pouze tolik, že ze spokojeného manželství vzešlo osm dětí, čtyři synové a čtyři dcery. Patřil ke schopným hospodářům a byl i nepochybně movitý, neboť dle matričního zápisu z r. 1690 se lze dozvědět, že provdal dceru Markétu do Domažlic za synka z měšťanské rodiny. Nepochybně zažil na vlastní kůži tvrdost císařského výnosu, jímž se r. 1668 přikazovalo Chodům "věčné mlčení", ono pověstné "perpetuum silentium". Hrubého vstup do toku dramatických událostí spojených s chodským zápasem lze datovat však skutečně až roku 1692, po setkání s domažlickým rodákem Justem, jenž mu - snad i v dobrém úmyslu, který však byl osudově mylně Hrubým pochopen - sdělil optimisticky navenek znějící novinu pocházející prý z nejvyšších vídeňských kruhů. Zde se údajně mluvilo o netečnosti, ba lhostejnosti chodských sedláků, prý se nehlásících o svá práva a majících tedy vlastně dobrého pána. Draženovský rychtář se v klamné naději na zlepšení stávajícího postavení příležitosti chopil, Justa pozval do rodné vsi a zde se svými přáteli z jiných chodských vesnic zjišťoval podrobnosti a posléze sám byl iniciátorem shánění prostředků potřebných k vyslání odpovídající deputace do hlavního města mocnářství. Cesty do Vídně se ovšem osobně neúčastnil. Teprve v druhé delegaci na podzim onoho dvaadevadesátého roku se do sídla císařského dvora odhodlal a od té doby se také traduje jeho přátelství s újezdským Janem Sladkým Kozinou a společné úsilí o spravedlivé vyřešení chodského sporu. Se svým druhem pak sdílel i zlé, neboť již po prvním zatčení na Lammingenův popud byli oba chodští předáci uvězněni. Nicméni po propuštění a návratu na rodné Chodsko se stavil za zájmy svých spolurodáků ještě neochvějněji. Postoj pevné sounáležitosti a plný solidarity působí po staletích úchvatným dojmem. Oba chodští sedláci především projevili za neobyčejně svízelných podmínek obdivuhodnou míru statečnosti již od samého počátku. Již v následujícím roce 1693 stál rychtář Hrubý v čele nového poselstva k nejvyšším vídeňským úřadům a právě z tohoto období , kdy mj. za svého pobytu v Brně projednával s advokátem Chodů Tunklem z Brníčka ožehavé záležitosti právní povahy této vleklé kauzy, je po letech zpřístupněna i dojímavá lidská stránka tohoto srdnatého Choda, příkladného manžela a otce rodiny. Ta vysvítá ze srdečných listů manželce, které ovšem psal písař, jemuž rychtář dopisy diktoval. Opravdovost mužného citu i barokní zbožnost odesílatele svou upřímností zaujme i po staletích: "Toto psaníčko náleží mé nejmilejší manželce Voršile Hrubý do jejích vlastních rukou podání do vsi Draženova.
   Pán Bůh s námi! Má nejmilejší Voršilo! Nemohl jsem opomenouti, aby Tebe s těmito řádky neměl navštíviti. Oznamuji Tobě, že jak jsem do Vídně přijel , hned v pěti dnech jsem musel do země moravský do města Brna s jedním pánem skrze naší věc jeti, kdežto ještě dnešního dne zůstávám a brzy, jak myslím, se zase do města Vídně navrátím. Co se mne dotýče, já chvála pánu Bohu v dobrém zdraví i štěstí jsem, než že mně velice teskno jest, že Tebe a mých milých viděti nemohu, však doufám, že se brzo stane, že se v dobrém zdraví všichni shledáme. Prosím tebe, má nejmilejší Voršilo, pamatuj na mne s motlitbou svatou, aby mně Pán Bůh v té neznámosti dáleji od všeho zlého ochrániti ráčil, tak, abychom mohli se ve zdraví shledati. S tím Tebe i všechny milé dítky na tisíckrát pozdravujíc v ochranu Boží poroučím a zůstávám má nejmilejší Voršilo, Tvůj upřímný manžel až do smrti Kryštof Hrubey. Actum v Brně dne 12. měsíce máje Anno 1693. P. S. Zprávu také činím, že zde v Brně na čtyři neděle zůstávám".
   Nejen tento soukromý dopis byl odeslán na Chodsko draženovským rychtářem, ale s ním šel i další list (již veřejný) k povzbuzení naděje chodských krajanů.
   Chodové jako i ostatně i jiní poddaní v mocnářství a nejen v uvedené době, spoléhali až příliš na císařskou spravedlnost jako nejvyšší

 1 2 4 5 6 7 8 9 10 11 
 ©2001 E-VISION Webdesign