vrchnostenských skláren zřizovaných na úpatí Českého lesa právě v oněch dobách. Jednalo se především o nákladné fůry dřeva, dřevěného uhlí a křemene. Vedle toho ovšem byli poddaní trvale a svévolně přetěžováni robotami a navíc na ně doléhala i tíživá odvodní povinnost. Tentokrát byla stížnost předložena krajskému hejtmanovi a v záznamech vrchnostenského koutského hejtmana Seyfrita se objevuje poprvé přezdívka Chodů "Hundsköpfe", tedy psohlavci. Původně míněná nadávka pro tvrdohlavé chodské sedláky ovšem záhy dostala opačný význam hrdého a čestného pojmenování obyvatel vesnic na Domažlicku.
   Pod novou vrchností (po Lammingenově smrti r. 1696 získávají koutskotrhanovské panství hrabata ze Stadionu) , přišla léta třicátá s novými marši a přípřežemi ve zvýšené míře. Tehdejší Karel císař VI. stál opět ve válce s Francií, tentokrát s králem Ludvíkem XV. o tzv. dědictví polské (1733-35) . Po nástupu jeho mladičké dcery Marie Terezie v r. 1740 pak císařská silnice zažila i pochody nepřátel, ať už to byli Francouzi v zimě roku 1741-42 (ti dokonce v jihozápadních Čechách, tj. i v chodských vsích, v této době leželi na kvartýrech) či bavorské oddíly.
   Spory s vrchností ovšem po delší přestávce pokračovaly. Mezi léty 1767 až 1775 se dokonce ve snaze prosadit své požadavky spojili vesničané ze vsí na východním okraji koutského panství, zvaných "na království", tedy Pomezí, Chudenína, Srubů, Hyršova a dalších německy hovořících osad s českými venkovany chodských vesnic v sousedství. Do vzbouřených obcí konkrétně (do Klíčova) byli dokonce na uklidnění vysláni dragouni klatovského Kolovratova pluku. Ovšem podobně jako na počátku století i v jeho poslední třetině už přímá účast draženovských v těchto nepokojích patrná nebyla. V roce 1775, tedy v čase selských bouří v Čechách, bylo podle robotního seznamu v Draženově 36 osedlých.
   O hospodářských, společenských a kulturních poměrech na chodské vesnici vypovídá mnohé pozoruhodný pramen pocházející ze sousedního Újezda, dochovaná účetní kniha tamního rychtáře. Zachycuje poslední desetiletí osmnáctého a první léta devatenáctého století a třebaže konkrétních zmínek o Draženově není mnoho: pro rok 1797 je zaznamenán prodej strážní ručnice rychtáři do Draženov za 3 zlaté, u 22. června roku následujícího je zapsána náhrada za fůry pro draženovské a o pár měsíců později - (6. X. 1798) je zápis o křesťanské misii P. J. Hannese ze Svaté Dobrotivé v Draženově. Určitá rekonstrukce poměrů, zejména právě z oblasti robotní, cenové, sociální a jiné, mimo zmínění ovzduší a nábožensko-kulturní, je ale pravděpodobně obdobná i pro Draženov. To platí zejména pro ony již nikolikrát zmíniné přípřeže, jejichž frekvence se právě za válek s Francií republikánskou i císařskou mnohonásobně zvýšila, stejně tak průtahy a ubytování nejrůznějších vojenských formací pěších i jízdních, jak ostatně dosvědčuje právě soubor rychtářských zápisů z Újezda. Vedle nejčetnějších těles rakouských zde byli na přelomu století i spojenečtí Rusové, ale kraj zažil i tvrdý nepřátelský vpád na podzim roku 1805, když za války tzv. 3. koalice vpadly po klenečské silnici do Čech nevázané oddíly francouzských pěších dragounů, které řádily zejména v Horšovském Týně či v Klatovech značně neurvale, ba ukrutně.
   Po vleklých napoleonských válkách byla postupně dodělávána spojnice mezi Domažlicemi a dále do Klatov vedoucí vesnicí k císařské cestě (započatá vlastně už v roce 1812). Podle jiného dobového zdroje "Pamětihodných příhod" domažlického kostelníka, měšťana, mistra cajkářského a kronikáře v jedné osobě Antonína Schnabla zde odpykávalo svou formu alternativního trestu řada pytláků, čili "lesních škodníků", jak Schnabel poznamenává. V době předbřeznové, tj. ve čtyřicátých létech minulého století nepochybně několikráte procházela Draženovem směrem na Klenčí a Postřekov i Božena Němcová, "paní komisarka" z "Chodské trilogie". I zde se autorka inspirovala motivy pro své "Obrázky z okolí domažlického".
   Po zrušení poddanství i zklidnění bouřlivých dějů roku osmačtyřicátého přišel sice útlum celého desetiletí po roce 1850, ale s politickým uvolněním na počátku následující dekády se nebývale rozvíjí společenský, kulturní a hospodářský život v celých Čechách, Chodsko nevyjímaje. V roce

1 2 3 4 6 7 8 9 10 11