Na realizaci projektu
architekta Čenského se podílel jako hlavní stavitel postřekovský zednický
mistr Josef Knopf s řadou pomocníků. Na hlavní oltář pak byl umístěn
obraz Chodské madony, namalovaný akademickým malířem Jaroslavem Špillarem
a patřící k umělcovým nejlepším dílům.
U
poutní kaple pak bylo umístěno čtrnáct zastavení Křížové cesty, malovaných
na plechu domažlickým umělcem Josefem Wimmerem.
Malebné poutní místo dnes zalesněné bylo také inspiračním
zdrojem četným osobnostem regionálního kulturního života, především
vděčným výtvarným motivem řady malířů a grafiků - Jana Partoubka, Františka
Michla, Karla Kuneše a dalších, mj. Václava Malého, autora velkých pláten
jak s poutí u Dobré Vody, tak pouti vavřinecké.
Jedním z nejaktivnějších společenských sdružení -
jako ostatně je tomu dodnes takřka všude na českém a moravském venkově
- patřily a patří sbory dobrovolných hasičů. V Draženově byl hasičský
sbor založen 4. září roku 1895, ustavující schůze byla za necelé dva
měsíce 3. listopadu. V jeho řadách bylo tehdy 24 činných členů a 27
přispívajících, včele stál starosta Štěpán Podestát a jednatelem byl
řídící učitel Mikuláš Střelec, vedoucí nejen kroniku, ale samozřejmě
i hasičskou památní knihu. Velitelem byl zvolen Josef Sladký. Vybavení
sboru bylo pořízeno z pachtovného honitby (mj. svého času měl honitbu
propachtovánu obcí spisovatel Jan Vrba, který své nejlepší pasáže ve
svých literárních dílech s poutavými popisy přírody čerpal právěi z
Draženovské hory) . Na svou dobu byla technická úroveň výzbroje a výstroje
draženovských hasičů velmi kvalitní. Vedle čtyřkolové jednoproudové
stříkačky, 10 konopných hadic a 10 košů, vše za 772 zlatých (tedy 1544
korun) bylo mužstvo adjustováno také poměrně kompletně. Včetně petrolejové
lampy stálo zmíněné vybavení 234 zlatých a pracovní obleky pro hasiče
přišly všechny na 81 zlatých a 25 krejcarů.
Pro veřejnost také připravil zánovní hasičský sbor
již 26. 1. 1896 v hostinci Josefa Příbka první
hasičský
bál, takzvaný věneček, a k jeho kulturně-osvětové činnosti pokračovalo
hasičstvo i v letech následujících, když sehrálo roku 1909 divadelní
ochotnické představení. Ovšem hlavní poslání sboru bylo naplňováno při
likvidaci požáru, který zachvátil obec v červnu roku 1904 a zničil tři
obytná stavení i s hospodáskými budovami.
Téhož roku založili draženovští rolníci Hospodářské
strojní družstvo, neboť potřeba kvalitnější technologie byla naléhavá,
ale prostředky jednotlivce na zakoupení tenkrát poměrně drahých hospodářských
strojů, (vlastně technických novinek) zdaleka nedostačovaly. Hospodářské
družstvo proto ve zmíněném roce opatřilo pro své členy parní mlátičku
a šrotovník.
Na národnostním česko-německém pomezí se za stupňujícího
napětí mezi oběma etniky vyvíjela již od osmdesátých let činnost Národní
jednota pošumavská, která si vytýčila za úkol obhajobu českého jazyka
a kultury vůbec na území hraničícím s německým osídlením. V této době
byly zase ovšem na německé straně aktivní Schulvereiny, usilující o
uplatnění němčiny v dané oblasti.
Na konci století se dostala do problému desetiletí
vyráběná keramika v sousedním Ždánově. Tamní hrnčířská manufaktura byla
v likvidaci, neprodejné zásoby keramiky byly použity nakonec jako suš
na podklad komunikací. Prostory, kde bylo hrnčené zboží vyráběno - tedy
v bývalém zámečku, postaveném ještě dřívějšími majiteli - pivoňskými
augustiniány - byly přeměněny později na zemědělské hospodářské budovy
a chlévy.
V prvním desetiletí dvacátého století navštívil červený
kohout Draženov celkem šestkrát. Z těchto požárů nakonec vyplynulo,
že byly dílem úmyslného žhářství. Tento typ kriminality ovšem byl znám
i z jiných míst tehdejšího Rakouska - Uherska.
Vedle postižení ohněm přinášeli existenční starosti
i klimatické pohromy, naposledy sucho v roce 1910.
Skutečně tíživý dopad však přineslo vypuknutí první
světové války v roce 1914, prvního většího konfliktu (nepočítají-li
se pacifikační kampaně v Bosně v letech 1878 a 1908) , který zasáhl
nejen rakousko-uherskou monarchii. Poslední válku vedlo totiž ještě
nerozdělené Rakousko v roce 1866.